Růžový panter
Růžový panter. Třikrát hurá, dílo dokonáno...
A jak už jsem psala, tak i udělám.
Byly to nervy. Hodně velký nervy. Šla jsem do toho s tím, že to bude hračka. Nic složitého. Navíc korpus je Red velvet cake a ten už jsem dělala 3x, takže brnkačka. Chyba. Co jsem nepodcenila, bylo vyndání všech surovin a ohřátí na pokojovou teplotu. Dobře já :D Příprava korpusu bez problému, pečení taky, takže co by se mohlo pokazit. Tak asi to, že korpus je vždy lepší připravit den předem, aby vychladl, přes noc byl v lednici a druhý den se krásně řezal, jenže to bych nesměla po příjezdu z čarodek hodit zevla na gauči a spát do 6 večera.
Ono se totiž dortu nechtělo už z formy. A nejhorší bylo dno formy. Teda to jsem si myslela, dokud jsem ho nezačala rozřezávat. Po stranách se začal drolit a v půlce se chtěl taky rozpadnout. V tomhle případě je dobrý všeho nechat, zhluboka dýchat, a až jste si jistí, že to dáte, tak se do toho znovu pustit.
Mimochodem, milý Ježíšku, přeju si strunový kráječ dortu :)
Ale i tak se to povedlo, dort byl rozříznut napůl, takže na řadu přišel krém. S jeho výrobou problém nebyl a s nanášením taky ne. Od posledního RV vím, že krém je lepší nejdříve nanášet cukrářskou zdobičkou a poté rozetřít, jinak i krém bude Red velvet, když ho tam prostě jen tak kydnete a začnete roztírat. Pak už jen spojit oba díly dortu a dát chladit.
A tady mám pro Vás doporučení. Po upečení a vychladnutí dortu vrchní část dejte dospod, aby jste ho neměli takovýho, jakože vyboulenýho. A jakmile ho rozkrojíte, také ho zarovnejte, takže třeba i mírně vydlabejte, ať je vnitřek dortu rovný. Já budu doufat, že se mi to povedlo.
Co se mi nepovedlo, bylo to, že když jsem na krém dala vrchní část dortu, tak se začal po krajích rozpadat. A já se viděla, víte kde.. Ale doufala jsem, že to ještě zachráním. Vždyť na to ještě přijde potahovka a tím zahladíme stopy po nedostatcích.
Pak už jsem jen připravila čokoládovou ganache a dort potřela, aby bylo na co přilepit hmotu. Nedostatky dortu byly ještě větší. Říkala jsem si, že teď už mě může zachránit jen žehlička na potahovací hmoty.
Mezitím, co krémy na dortu tuhly, tak jsem si hmotu obarvila a pustila se do vykrajování. Tady mělo být taky vše v naprostém pořádku, ale nebylo. Nějak to nešlo. Spodní tmavší část tváře šla dobře, ale vyřezávat se mu s ouškama a tvářičkama, když ve finále zjistíte, že máte v ruce obrys NIČEHO, co se i přes to NIC chce rozpadnout, to chce hodně dobrý nervy :) Když už jsem to dělala po třetí, málem mě vezli, ale tak nějak jsem to zvládla. Fakt jsem se snažila :)
No a teď to nejvíc nejobávanější - potáhnout celý dort a moje vidina v zakrytí nedostatků. Ve zkratce - napotřetí :) Fakt jsem se chvíli bála. Fláknout růžovou potahovku na dort potřený čokoládou a pokazit to, by nebylo dobrý, když víte, že jiná už není. Hmotu jsem uhladila rukou, po stranách zarovnala a teď na řadu přišla žehlička. Musím se přiznat, že jsem se s hmotou a celým dortem skoro mazlila a něco hezkého mu tam i říkala, ale nepovedlo se to uhladit tak, jak bych si představovala, což mě fakt štve :(
Pak už jen bylo potřeba pantera dokončit a jako poslední, jsem přilepila písmenka a dumala, jestli je to opravdu narozeninový dort. Kdyby ne, bylo by to asi to poslední :)
Teď už jen dát dort do krabice, vrazit do ledničky a zítra předat. A opět další problém. Dort jsem dokončovala na podnose, který se do krabice nevejde. A to jsem v obchoďáku koupila tu největší, co měli. Problém jsem i přesto vyřešila, dort už se chladí a čeká na dnešní předání.
No a já, po 6 hodinách práce se odeberu, fláknu sebou na gauč a začnu užívat nějakou tu pohodu. Možná půjdu spát... A taky se konečně najím. A zítra, vlastně dneska, budu čekat na verdikt, protože dort je pro děti a děti jsou co? Děti jsou nejlepší kritici ... :)
Naďa
A jak už jsem psala, tak i udělám.
Byly to nervy. Hodně velký nervy. Šla jsem do toho s tím, že to bude hračka. Nic složitého. Navíc korpus je Red velvet cake a ten už jsem dělala 3x, takže brnkačka. Chyba. Co jsem nepodcenila, bylo vyndání všech surovin a ohřátí na pokojovou teplotu. Dobře já :D Příprava korpusu bez problému, pečení taky, takže co by se mohlo pokazit. Tak asi to, že korpus je vždy lepší připravit den předem, aby vychladl, přes noc byl v lednici a druhý den se krásně řezal, jenže to bych nesměla po příjezdu z čarodek hodit zevla na gauči a spát do 6 večera.
Ono se totiž dortu nechtělo už z formy. A nejhorší bylo dno formy. Teda to jsem si myslela, dokud jsem ho nezačala rozřezávat. Po stranách se začal drolit a v půlce se chtěl taky rozpadnout. V tomhle případě je dobrý všeho nechat, zhluboka dýchat, a až jste si jistí, že to dáte, tak se do toho znovu pustit.
Mimochodem, milý Ježíšku, přeju si strunový kráječ dortu :)
Ale i tak se to povedlo, dort byl rozříznut napůl, takže na řadu přišel krém. S jeho výrobou problém nebyl a s nanášením taky ne. Od posledního RV vím, že krém je lepší nejdříve nanášet cukrářskou zdobičkou a poté rozetřít, jinak i krém bude Red velvet, když ho tam prostě jen tak kydnete a začnete roztírat. Pak už jen spojit oba díly dortu a dát chladit.
A tady mám pro Vás doporučení. Po upečení a vychladnutí dortu vrchní část dejte dospod, aby jste ho neměli takovýho, jakože vyboulenýho. A jakmile ho rozkrojíte, také ho zarovnejte, takže třeba i mírně vydlabejte, ať je vnitřek dortu rovný. Já budu doufat, že se mi to povedlo.
Co se mi nepovedlo, bylo to, že když jsem na krém dala vrchní část dortu, tak se začal po krajích rozpadat. A já se viděla, víte kde.. Ale doufala jsem, že to ještě zachráním. Vždyť na to ještě přijde potahovka a tím zahladíme stopy po nedostatcích.
Pak už jsem jen připravila čokoládovou ganache a dort potřela, aby bylo na co přilepit hmotu. Nedostatky dortu byly ještě větší. Říkala jsem si, že teď už mě může zachránit jen žehlička na potahovací hmoty.
Mezitím, co krémy na dortu tuhly, tak jsem si hmotu obarvila a pustila se do vykrajování. Tady mělo být taky vše v naprostém pořádku, ale nebylo. Nějak to nešlo. Spodní tmavší část tváře šla dobře, ale vyřezávat se mu s ouškama a tvářičkama, když ve finále zjistíte, že máte v ruce obrys NIČEHO, co se i přes to NIC chce rozpadnout, to chce hodně dobrý nervy :) Když už jsem to dělala po třetí, málem mě vezli, ale tak nějak jsem to zvládla. Fakt jsem se snažila :)
No a teď to nejvíc nejobávanější - potáhnout celý dort a moje vidina v zakrytí nedostatků. Ve zkratce - napotřetí :) Fakt jsem se chvíli bála. Fláknout růžovou potahovku na dort potřený čokoládou a pokazit to, by nebylo dobrý, když víte, že jiná už není. Hmotu jsem uhladila rukou, po stranách zarovnala a teď na řadu přišla žehlička. Musím se přiznat, že jsem se s hmotou a celým dortem skoro mazlila a něco hezkého mu tam i říkala, ale nepovedlo se to uhladit tak, jak bych si představovala, což mě fakt štve :(
Pak už jen bylo potřeba pantera dokončit a jako poslední, jsem přilepila písmenka a dumala, jestli je to opravdu narozeninový dort. Kdyby ne, bylo by to asi to poslední :)
Teď už jen dát dort do krabice, vrazit do ledničky a zítra předat. A opět další problém. Dort jsem dokončovala na podnose, který se do krabice nevejde. A to jsem v obchoďáku koupila tu největší, co měli. Problém jsem i přesto vyřešila, dort už se chladí a čeká na dnešní předání.
No a já, po 6 hodinách práce se odeberu, fláknu sebou na gauč a začnu užívat nějakou tu pohodu. Možná půjdu spát... A taky se konečně najím. A zítra, vlastně dneska, budu čekat na verdikt, protože dort je pro děti a děti jsou co? Děti jsou nejlepší kritici ... :)
Naďa
Komentáře
Okomentovat