Dvě v troubě na Farmářských trzích v Hradci Králové
30.8.2014 jsme si pomalu začaly plnit svůj sen a Vy jste byli jeho součástí :) Za to Vám patří naše velké DĚKUJEME.
Už týden před plánovanými FT se mi zdály noční můry :D Na něco se zapomnělo, nestíhalo se a různý takový katastrofický scénáře. V mém případě naprostá klasika, ale měly jsme plán. Plán kdy upéct to, kdy udělat tamto a kdy se pustit do krému.
Jak jistě většina z Vás ví, jsme dvě obyčejný holky, co musí chodit do práce. A o to to bylo horší, protože jsem měla odpolední. S Míšou máme rozdělené role. Já - Naďa peču a Míša je takový můj mozek, co vše vykalkuluje, naplánuje a taky samozřejmě přidá ruku k dílu :)
Takže plán zněl jasně. Ve středu se začne péct. Po práci, v 8 večer jsem upekla základ na Tartelky a naplnila je mandlovou náplní. Bylo asi 00:30, když jsem šla spát. Naivně jsem si myslela, že druhý den ve čtvrtek vstanu v 7 ráno a zajdu na nákup. Bylo to vážně naivní. Do krámu jsem přilítla v 8:30 ještě celá napuchlá, rychle nakoupila a pustila se do Vanilkových cupcakes. Víc jsem nestíhala, takže po práci jsem zase letěla do obchodu, abych nakoupila na Red velvet cupcakes a další suroviny na Cake pops a krémy. Všechno šlo podle plánu, až na páteční večer, kdy se dokončovaly Cake pops, tartelky a krémy. U tartelek vznikl problém s jahodovým pyré, které nešlo vyklopit z formiček. Nezabralo ani nahřívání v teplé vodě. Jen pár se jich podařilo vyklopit - ty v silikonových formičkách. Sláva jim :) U zbytku se muselo improvizovat, takže jsme pyré pomocí lžičky vydolovaly ven a z toho ošklivého kopečku jsme pomocí vykrajovátka vytvořily pěknou kytičku. U krému už to bylo horší. Ten strach z toho, že se srazí... A taky, že jo. Proto nebyl ostružinový krém. Nechala jsem to být a pustila se do Cream cheese frosting - to byla naprostá pohoda. Taky jsme ještě dokončily Cake pops, ale co ten ostružinový krém? To totiž bylo ostružinový máslo :) Tak trochu jsem propadala zoufalství. Myslím, že už bylo kolem půlnoci... Chtěla jsem udělat pařížskou šlehačku, ale až po nějaký chvíli mi došlo, že smetana na vaření asi nebude ta pravá. Másla minimum. A co teď...??? Naštěstí mě zachránila Míša, která došla domů pro svoje máslo a mohla jsem se pustit do pudinkového krému. Když to zkrátím: všechno bylo špatně. Krém netuhnul, ale nakonec jsem to pořešila, krém byl na světě a mohla jsem dozdobit poslední cupcaky, dát si vanu a jít ve dvě v noci spát a v pět zase vstát :)
Po příjezdu do Gayrek jsme zjistily, že nemáme prodlužku, což byl nejmenší problém. Jinak jsme byly připravené perfektně :) Docela jsem si tam přišla vtipně. Samá mrkev, brambory, sýry a pak my a náš sladký stánek :) Na začátku to bylo maličko zoufalý. Nikdo nás neznal, všichni kolem jen chodili a koukali na naše výtvory, ale nikdo nic nekupoval. Ale pak přišel zlom a když jsem o půl 9 volala bráchovi, ať doveze zbytek, že musíme doplňovat, tak jsem tomu málem ani nevěřila. Úžasný bylo, že se skoro všechno prodalo, protože na začátku jsem si myslela, že budu mít oči jen pro pláč.
3 dny jsem skoro nespala, měla jsem nervy, pořád jsem přemýšlela nad tím, co je ještě potřeba a po trzích, když jsem přijela domů jsem padla za vlast. Ale tohle všechno za to stálo a to i díky Vám. Pomáháte nám plnit si náš malý sen. Bez Vás by to nemělo smysl :)
Děkujeme :)
.jpg)
Už týden před plánovanými FT se mi zdály noční můry :D Na něco se zapomnělo, nestíhalo se a různý takový katastrofický scénáře. V mém případě naprostá klasika, ale měly jsme plán. Plán kdy upéct to, kdy udělat tamto a kdy se pustit do krému.
Jak jistě většina z Vás ví, jsme dvě obyčejný holky, co musí chodit do práce. A o to to bylo horší, protože jsem měla odpolední. S Míšou máme rozdělené role. Já - Naďa peču a Míša je takový můj mozek, co vše vykalkuluje, naplánuje a taky samozřejmě přidá ruku k dílu :)
Takže plán zněl jasně. Ve středu se začne péct. Po práci, v 8 večer jsem upekla základ na Tartelky a naplnila je mandlovou náplní. Bylo asi 00:30, když jsem šla spát. Naivně jsem si myslela, že druhý den ve čtvrtek vstanu v 7 ráno a zajdu na nákup. Bylo to vážně naivní. Do krámu jsem přilítla v 8:30 ještě celá napuchlá, rychle nakoupila a pustila se do Vanilkových cupcakes. Víc jsem nestíhala, takže po práci jsem zase letěla do obchodu, abych nakoupila na Red velvet cupcakes a další suroviny na Cake pops a krémy. Všechno šlo podle plánu, až na páteční večer, kdy se dokončovaly Cake pops, tartelky a krémy. U tartelek vznikl problém s jahodovým pyré, které nešlo vyklopit z formiček. Nezabralo ani nahřívání v teplé vodě. Jen pár se jich podařilo vyklopit - ty v silikonových formičkách. Sláva jim :) U zbytku se muselo improvizovat, takže jsme pyré pomocí lžičky vydolovaly ven a z toho ošklivého kopečku jsme pomocí vykrajovátka vytvořily pěknou kytičku. U krému už to bylo horší. Ten strach z toho, že se srazí... A taky, že jo. Proto nebyl ostružinový krém. Nechala jsem to být a pustila se do Cream cheese frosting - to byla naprostá pohoda. Taky jsme ještě dokončily Cake pops, ale co ten ostružinový krém? To totiž bylo ostružinový máslo :) Tak trochu jsem propadala zoufalství. Myslím, že už bylo kolem půlnoci... Chtěla jsem udělat pařížskou šlehačku, ale až po nějaký chvíli mi došlo, že smetana na vaření asi nebude ta pravá. Másla minimum. A co teď...??? Naštěstí mě zachránila Míša, která došla domů pro svoje máslo a mohla jsem se pustit do pudinkového krému. Když to zkrátím: všechno bylo špatně. Krém netuhnul, ale nakonec jsem to pořešila, krém byl na světě a mohla jsem dozdobit poslední cupcaky, dát si vanu a jít ve dvě v noci spát a v pět zase vstát :)
Po příjezdu do Gayrek jsme zjistily, že nemáme prodlužku, což byl nejmenší problém. Jinak jsme byly připravené perfektně :) Docela jsem si tam přišla vtipně. Samá mrkev, brambory, sýry a pak my a náš sladký stánek :) Na začátku to bylo maličko zoufalý. Nikdo nás neznal, všichni kolem jen chodili a koukali na naše výtvory, ale nikdo nic nekupoval. Ale pak přišel zlom a když jsem o půl 9 volala bráchovi, ať doveze zbytek, že musíme doplňovat, tak jsem tomu málem ani nevěřila. Úžasný bylo, že se skoro všechno prodalo, protože na začátku jsem si myslela, že budu mít oči jen pro pláč.
3 dny jsem skoro nespala, měla jsem nervy, pořád jsem přemýšlela nad tím, co je ještě potřeba a po trzích, když jsem přijela domů jsem padla za vlast. Ale tohle všechno za to stálo a to i díky Vám. Pomáháte nám plnit si náš malý sen. Bez Vás by to nemělo smysl :)
Děkujeme :)
Komentáře
Okomentovat